Kůže jako materiál je nezpracovaná surovina z kůže obratlovců – z jejich tělního pokryvu. Zpracovaná kůže se nazývá useň, ale slovo kůže se používá jako synonymum slova useň. Zpracovaná zvířecí (výjimečně u některých přírodních národů i lidská) kůže se od pradávna využívala jako oděv nebo surovina k výrobě oděvů, obuvi, oděvních doplňků a různých artefaktů. Specifické využití má kůže při výrobě bicích hudebních nástrojů – bubnů. Dnes je však často nahrazována umělými materiály.
Rozdíly při zpracování kůží
Zpracování kůží záleží na jejím dalším využití.
Zpracování na kožešinu: neodstraňuje se srst, kůže se jen očistí (nenechá se loužit) a probíhá jen činění.
Zpracování na pergamen či blánu na buben: odstraní se srst, bez činění.
Zpracování na obuv, rukavice, atd.: odstraní se srst, činění.
Zpracování kůží
přivezení nasolené kůže do koželužny.
namáčení = koželuh kůže máčí a pere v hašpli (sud) kvůli očištění, zbavení soli.
loužení se zahníváním (dříve) a odchlupování kosou na odchlupování (koželužský nůž) nebo loužení v roztoku sulfidu sodného (triviální název: sirník sodný) a vápna (dnes) kvůli odstranění srsti a vznikne holina.
mízdření pomocí kosy na mízdření (dříve) nebo mízdření mezi soustavou válců (dnes) = odřeže se vazivo a zbytky svalů
omykání kosou na omykání (dříve) nebo omykání mezi válci = odstraní se kořínky chlupů
štípání pomocí štípacího stroje tak, aby byla kůže všude stejně tlustá
činění kůží pomocí tříslovin z kůry a jiných rostlin v sudu (dříve) nebo solemi chromu (od konce 19. století). Odstraní se tak vápno a tuky a kůže bude vláčná.
ždímání (odstraní se voda)
barvení
mazání aby se kůže nelámaly
vyrážení neboli hlazení aby se vyhladily vrásky
sušení
postřikování lakem proti vlhku
leštění
žehlení
měření
výroba kožených výrobků